Kreml se začátkem září vytasil s novou zbraní, která má zlepšit morálku ruských vojáků a dodat snahám Moskvy na Ukrajině potřebný „duchovní rozměr“. Napříč Ruskem, ale i přímo na frontu, rozesílá nově vyzvednuté ostatky svatořečeného knížete a bojovníka Dmitrije Donského.
Ruské ministerstvo obrany nedávno sdílelo video, na němž se dva kadeti v blíže nespecifikované kapli kdesi v Novosibirské oblasti klaní před ikonostasem. Výjev doprovází sborový liturgický zpěv. Ve videu sdíleném 8. září je však zmíněno, že nově vystavěný svatostánek nese jméno knížete Dmitrije Donského ze 14. století.
Moskevský kníže se proslavil tím, že si připsal první vítězství v bitvě proti mongolsko-tatarským nájezdníkům, kteří v té době již téměř 200 let okupovali západní část dnešní Ruské federace. Jeho ostatky byly v červenci za velké slávy vyzvednuty z katedrály v Kremlu a putují po zemi jako relikvie. Pravá ruka pravoslavného světce mezitím putuje na frontu, kde má příslušníkům ruských sil nasazeným ve „speciální vojenské operaci“ zajistit „přízeň boží a ochranu“.
Ostatkům se jako vděčnému předmětu propagandy věnují opakovaně ruská média. Ultranacionalista a miliardář Konstantin Malofjev ostatky knížete nazval „zázrakem předznamenávajícím blížící se vítězství“, ke konfliktu na Ukrajině pak referoval jako ke „svaté válce“. Kromě jeho stanice Caragrad TV ostatky pravidelně upoutávají také pozornost státních médií.
Dokonce i prezident Vladimir Putin v projevech týkajících se konfliktu dlouhodobě používá nábožensky zatížené výrazy a fráze. Po ruské anexi Krymu v roce 2014 například označil poloostrov za svatou zemi a „Chrámovou horu“ Rusů. Nedávno byla rovněž široce medializována jeho návštěva katedrály, kam byly ostatky Dmitrije Donského původně uloženy.
„Je to vysoce symbolický jazyk, kterým Putin hovoří k domácímu publiku. Je historický, jde o posvátné dějiny. Jde o ono neustálé prolínání posvátného a vojenského, což v ruských dějinách není vůbec nic nového,“ vysvětlila Amy Adamsová, profesorka rusistiky a světové literatury na College of the Holy Cross ve Worcesteru v Massachusetts.
„V ruských dějinách se mnohdy setkáváme s představou, že vlastnictví té správné ikony či relikvie dokáže zvrátit osud bitvy. Svým způsobem to může působit až trochu zoufale,“ dodala autorka publikace The Baton and the Cross: Russia's Church from Pagans to Putin (Žezlo a kříž: Ruská církev od pohanů po Putina) Lucy Ashová.
Podle Ashové se tento sentiment příliš neliší od katolické víry v léčivou moc ostatků. „Ale způsob, jakým jsou ostatky a ikony využívány v boji, je pozvednut na zcela jinou úroveň,“ podotkla. Dmitrij Donský byl svatořečen v roce 1988, tedy během Gorbačovových reforem známých jako glasnosť.
Ruská pravoslavná církev a její patriarcha Kirill fungují v pevné součinnosti se státním aparátem a armádou. Sám patriarcha Kirill v březnu 2024 dohlížel na vydání dekretu, který invazi označuje za „svatou válku chránící svět před náporem globalismu a vítězstvím Západu, který propadl satanismu“. Pravoslavní duchovní byli dříve v ozbrojených silách spíše vzácností, dnes však běžně poskytují duchovní podporu přímo na frontě.
Letošní vyzvednutí ostatků není náhodou. V červenci probíhaly v katedrále záchranné práce na její konstrukci, když byly přítomnými dělníky na sarkofágu knížete objeveny znatelné praskliny. Církevní představitelé se poté rozhodli sarkofág s požehnáním patriarchy poprvé otevřít. „Před rozhodující bitvou za osvobození Donbasu se po boku armády objevuje její patron. Rusko znovu vyráží na Kulikovo pole. To znamená, že vítězství je na dosah,“ psali nadšeně proruští blogeři.
8. září pak byla ruka světce údajně převezena k památníku padlých v okupované části Doněcké oblasti. Na hloubku propojení pravoslavné církve s vládou pak upozornil pravoslavný kněz a badatel působící na univerzitách v izraelské Haifě a nizozemském Nijmegenu Alexandr Zanemonec.
„Stát zapojený do války se bude snažit přimět všechny instituce, včetně těch náboženských, aby se na ní podílely. Ruské pravoslavné církvi v podstatě nezbývá žádná jiná služba než ta vlastenecká, do jejíž linie kníže Dmitrij dokonale zapadá. Lidé od církve nedostávají téměř nic, co by nemohli získat ze státní televize,“ dodal.