Kratší dny, méně slunečního světla a sychravé počasí mohou přinést únavu, méně energie i horší náladu. Psycholog Matyáš Kořínek, vedoucí terapeut pražského centra Alkos, vysvětluje, jak se běžný podzimní splín liší od závažnějších potíží a co může pomoci.
Podle Kořínka nejde o přecitlivělost ani výmluvu, ale o biologickou reakci. Mozek řídí náladu mimo jiné prostřednictvím serotoninu, jehož přirozená tvorba v těle závisí na světle. Když se dny zkracují, hladina serotoninu klesá a stoupá melatonin, hormon spánku. U většiny lidí se to projeví mírným zpomalením, větší potřebou spánku a menším množstvím energie. U části populace je však reakce výraznější a může jít o sezonní afektivní poruchu.
Na potížích se podle psychologa podílí genetická citlivost na světlo i psychický stav, v němž člověk do podzimu vstupuje. Kdo si přes léto neodpočinul a do října přichází vyčerpaný, může změnu pocítit velmi silně. V léčebně podle Kořínka každý rok přibývají v říjnu lidé, kteří přes léto vše zvládali, ale náhle už nezvládají.
Rozdíl mezi přechodným splínem a depresí pomáhá rozpoznat délka i intenzita potíží. Kořínek přirovnává splín ke špatnému počasí, které po čase samo odezní, zatímco deprese ne. Pokud těžká nálada trvá dva týdny a nepolevuje ani ve chvílích, kdy se děje něco hezkého, může jít o závažnější signál. Varovné je také výrazné narušení běžného fungování, například horší spánek a práce nebo vyhýbání se blízkým. Pokud potíže člověka zastaví nebo se začne ptát, zda má život smysl, není dobré čekat, až odezní samy.
Vážnější problém se může projevit i nenápadně. Člověk přestává dělat věci, které ho dříve těšily, a nevadí mu to; jídlo mu přestává chutnat, případně jí více, ale bez potěšení. Může spát déle, a přesto se budit unavený, ztrácet trpělivost s blízkými nebo přestat plánovat. Kořínek upozorňuje, že deprese není jen smutek, ale také ztráta chuti a zájmu. Pocit prázdna může být výraznějším signálem než pláč.
Větší citlivost na prostředí, stres i životní styl mohou podzimní potíže zesílit. Důležité jsou pevné opory, jako pravidelný pohyb, smysluplné vztahy a činnosti, které dávají času hodnotu. Kumulovaný stres, nevyřešené napětí nebo dlouhodobá únava se mohou projevit ve chvíli, kdy tělo dostane signál ke zpomalení. Podzim je podle psychologa spouštěčem, nikoli jedinou příčinou.
Mezi kroky, které mohou pomoci, patří pohyb venku, ideálně dopoledne, kdy je nejvíce světla. Pravidelný denní rytmus, tedy vstávání i uléhání ve stejnou dobu, pomáhá mozku orientovat se, když méně světla narušuje vnitřní hodiny. Důležitý je také kontakt s lidmi, i když se do něj člověku zrovna nechce, protože izolace může podzimní náladu prohlubovat.
Pokud se stav nemění ani při těchto opatřeních, nebo na ně člověku chybí energie, je namístě vyhledat psychologa či psychiatra. Kořínek zdůrazňuje, že žádost o pomoc není kapitulací. Sezonní deprese se dá léčit a čím dříve léčba začne, tím kratší a snazší může být cesta k úlevě.
V závěru zaznívá také osobní otázka ženy, která uvádí, že je poslední dobou stále unavená, hlavně z lidí, a ptá se, zda je s ní něco špatně.