Strach z neznáma, obavy z opuštění i představa chladných nemocničních chodeb provázejí téma závěru života, které v české společnosti stále zůstává velkým tabu. Když příbuzný vážně onemocní nebo mu docházejí síly, rodina často v dobré víře uklidňuje situaci slovy: „To bude zase dobré!“ Málokdo však přesně ví, co nemocného čeká a jaký je zásadní rozdíl mezi léčebnou dlouhodobě nemocných a paliativní péčí.
LDN: Bezpečný přístav, když síly nestačí
Léčebna dlouhodobě nemocných, známá také jako centrum následné péče, je zdravotnické zařízení. Přichází na řadu ve chvíli, kdy se stav blízkého zhorší natolik, že potřebuje nepřetržitou, 24hodinovou ošetřovatelskou a lékařskou péči, kterou rodina doma z objektivních důvodů nezvládne.
LDN se stará především o fyzické a zdravotní potřeby, například o podávání léků, polohování, převazy nebo krmení. Pro mnohé představuje strašáka či „odkladiště“, kvalitní centra však fungují jako nezbytný bezpečný přístav. Umístění blízkého do LDN by nikdy nemělo znamenat, že za ním rodina zavře dveře. Rodina má zůstat pevnou součástí jeho světa a pravidelně ho navštěvovat.
Paliativní péče: Zaměření na celého člověka
Paliativní péče představuje celkový přístup a filozofii. Může probíhat v nemocnici, v hospicu, ale často také přímo u pacienta doma za pomoci mobilního hospicu. Zatímco klasická medicína se snaží nemoc vyléčit a LDN se zaměřuje na udržení zdravotního stavu, paliativa nastupuje ve chvíli, kdy léky vedoucí k vyléčení už nestačí.
Jejím cílem není prodlužovat život za každou cenu a za cenu obrovského utrpení, ale co nejvíce zlepšit kvalitu zbývajícího času.
- Komplexní úleva: Paliativní péče netlumí jen fyzickou bolest nebo dušnost. Věnuje se také psychické, sociální a duchovní bolesti, například úzkostem, strachu z nejistoty nebo nevyřešeným vztahům.
- Pacient jako partner: Nemocný je v paliativní péči rovnocenným partnerem. Lékař nerozhoduje „o něm bez něj“. Respektuje se přání pacienta, například zda chce zůstat doma, zda si přeje být napojen na přístroje nebo zda dává přednost klidnému odchodu.
Proč o tom mluvit, dokud je čas
Paliativní přístup se často prolíná také do fungování moderních center následné péče. Jak upozorňuje MUDr. Anna Šusová z plzeňské Nemocnice Privamed, sestry a pečovatelé vídají realitu, kterou pacient před rodinou často skrývá. Věnují pacientům čas, naslouchají jim a pomáhají jim prožít zbývající dny lidsky.
Otevřená komunikace může blízkým ušetřit těžké dilema i pocit viny. Odborníci doporučují mluvit o tématu závěru života ještě ve chvíli, kdy jsou všichni zdraví. Pokud rodina zná přání svého blízkého, může se v náročných chvílích lépe rozhodovat. Rozhovor o konci života tak nemusí být projevem bezohlednosti, ale důkazem lásky a úcty.
Přehled financování a forem péče
Nemocniční paliativa
Kde probíhá: nemocnice nebo centrum následné péče
Kdo péči platí: 100 % zdravotní pojišťovna
Typická cena pro pacienta nebo rodinu: zdarma
Lůžkový hospic
Kde probíhá: speciální lůžkové zařízení
Kdo péči platí: pojišťovna hradí zdravotní péči, pacient ubytování a stravu
Typická cena pro pacienta nebo rodinu: 350 až 500 Kč denně; částku lze hradit z příspěvku na péči
Domácí, tedy mobilní hospic
Kde probíhá: doma u pacienta
Kdo péči platí: pojišťovna, dárci a spoluúčast pacienta
Typická cena pro pacienta nebo rodinu: 200 až 500 Kč denně; částka zahrnuje nepřetržitou pohotovost a pomůcky
Běžná LDN
Kde probíhá: léčebna dlouhodobě nemocných
Kdo péči platí: 100 % zdravotní pojišťovna
Typická cena pro pacienta nebo rodinu: zdarma; hradí se pouze nadstandardní pokoj, pokud o něj rodina požádá