Strach z neznáma, obavy z opuštění i představa chladných nemocničních chodeb mohou rodinám ztěžovat rozhovor o závěru života, který je v české společnosti stále velkým tabu. Když příbuzný vážně onemocní nebo mu docházejí síly, rodina ho často v dobré víře uklidňuje slovy: „To bude zase dobré!“ Ne každý ale ví, co nemocného čeká a jaký je zásadní rozdíl mezi léčebnou dlouhodobě nemocných (LDN) a paliativní péčí.
LDN poskytuje nepřetržitou zdravotní péči, když rodina péči doma nezvládne. Léčebna dlouhodobě nemocných, označovaná také jako centrum následné péče, je zdravotnické zařízení. Přichází na řadu, když se stav blízkého zhorší natolik, že potřebuje nepřetržitou 24hodinovou ošetřovatelskou a lékařskou péči, kterou rodina z objektivních důvodů doma nezvládne. LDN se zaměřuje především na fyzické a zdravotní potřeby, jako je podávání léků, polohování, převazy či krmení. Pro mnohé je strašákem a „odkladištěm“, kvalitní centra však fungují jako nezbytný bezpečný přístav. Umístění blízkého do LDN by nemělo znamenat přerušení kontaktu: rodina zůstává důležitou součástí jeho světa a pravidelně ho navštěvuje.
Paliativní péče se zaměřuje na celkovou úlevu a kvalitu zbývajícího času. Jde o přístup a filozofii péče, která může probíhat v nemocnici, hospici nebo často přímo doma za pomoci mobilního hospice. Zatímco klasická medicína se snaží nemoc vyléčit a LDN se stará o udržení zdravotního stavu, paliativní péče přichází na řadu, když léky k vyléčení už nestačí. Jejím cílem není prodlužovat život za každou cenu a za cenu velkého utrpení, ale co nejvíce zlepšit kvalitu zbývajícího času. Pomoc se týká nejen fyzické bolesti či dušnosti, ale také psychické, sociální a duchovní bolesti, úzkostí, strachu z nejistoty nebo nevyřešených vztahů.
V paliativní péči je nemocný rovnocenným partnerem a lékař nerozhoduje „o něm bez něj“. Respektují se přání pacienta: zda chce zůstat doma, zda si přeje být napojen na přístroje, nebo dává přednost klidnému odchodu.
Paliativní přístup se často prolíná také s fungováním moderních center následné péče. MUDr. Anna Šusová z plzeňské Nemocnice Privamed upozorňuje, že sestry a pečovatelé vídají skutečnosti, které pacient před rodinou často tají. Věnují pacientům čas, naslouchají jim a pomáhají jim prožít zbývající dny lidsky. Otevřený rozhovor o přáních blízkého může rodině v těžkých chvílích ušetřit velké dilema i pocit viny. Promluvit si o konci života není projev bezohlednosti, ale důkaz lásky a úcty.
Financování a formy péče
- Nemocniční paliativní péče: Probíhá v nemocnici nebo centru následné péče. Zdravotní pojišťovna hradí 100 % nákladů; pro pacienta je zdarma.
- Lůžkový hospic: Péči poskytuje specializované lůžkové zařízení. Pojišťovna hradí zdravotní péči, pacient platí ubytování a stravu. Typická cena pro pacienta či rodinu je 350–500 Kč za den; lze ji hradit z příspěvku na péči.
- Domácí mobilní hospic: Péče probíhá doma u pacienta a financují ji pojišťovna, dárci a spoluúčast pacienta. Typická cena je 200–500 Kč za den a zahrnuje nepřetržitou pohotovost a pomůcky.
- Běžná LDN: Péče probíhá v léčebně dlouhodobě nemocných a zdravotní pojišťovna ji hradí v plné výši. Pro pacienta je zdarma; platí se pouze za nadstandardní pokoj, pokud si ho rodina přeje.