Kurkuma má výraznou barvu a jemně zemitou, hořkosladkou chuť. V české kuchyni se často objevuje hlavně v kari, její využití je ale širší: může obohatit rýži, polévky, omáčky i nápoje. Zdravotní tvrzení o jejích účincích je přitom dobré vnímat střízlivě.
Koření se získává mletím oddenku kurkumovníku dlouhého. Přezdívá se mu indický šafrán, protože podobně jako šafrán barví pokrmy, přitom je cenově dostupnější. Kořenář Jan Schneedorfer vysvětluje, že kurkuma sama o sobě není pálivá; pálivost jí lidé mohou připisovat kvůli směsím, v nichž bývá spojena například se zázvorem, chilli, paprikou či pepřem. Je součástí také směsí berbere, garam masála a chakalaka.
Podle Schneedorfera lze kurkumu použít i do osvěžujícího nápoje zvaného zlaté mléko nebo kurkuma latté. V kuchyni se hodí například k rýži: do rozpáleného oleje se přidá lžička kurkumy a špetka pepře, poté uvařená rýže a vše se krátce orestuje. Článek doporučuje kombinovat kurkumu s tukem a tepelně ji upravit; tvrzení o lepším vstřebávání však nelze chápat jako zdravotní záruku.
Nutriční specialistka Kateřina Šimková uvádí, že kurkuma obsahuje polyfenoly a používá ji v jídlech, nápojích i jako přírodní barvivo. Zmiňuje také její možné využití při přípravě jídelníčků zaměřených na redukci hmotnosti. Samotné koření však není antibiotikem ani prostředkem, který by sám o sobě léčil záněty, kožní potíže či vedl k hubnutí. Při zdravotních potížích je důležité spolehnout se na odbornou péči a kurkumu vnímat především jako součást jídelníčku.
Článek popisuje také tradiční zevní použití kurkumy v pleťových maskách a její možné pěstování doma v květináči. V našich podmínkách se oddenku podle textu příliš nedaří, rostlina však může potěšit barevnými květy.